Jak jsem se stala vegetariánem

Je to už nějaký ten pátek. Byla jsem ještě na základní škole. Nejhorší bylo to ustavičné vysvětlování proč a jak jsem na to přišla. V tomhle to bylo vážně nejhorší. Nevěděla jsem jaké důvody si vymýšlet, když jsem v podstatě ze začátku ani žádné neměla. Skoro všichni se na mě koukali nechápajíc pohledem a jestli jsem se nezbláznila. Každý měl na to vlastní názor. Nechápali mě ani doma, tak jak by mě mohli chápat ostatní. Ze začátku mi to hrozně vadilo, ale nakonec jsem si na to zvykla. Postupem času, čím jsem stárla a lidé kolem mě taky, se tyhle názory dosti zklidnili.  Lidi už mě za to neodsuzovali, nevyčítali mi to a nekoukali na mě jako na blázna. Jde taky hodně o to, že se vegetariánství stává čím dál více životním stylem spousty lidí. Lidi o tom více mluví a více o tom vědí. Rozhodně se to za těch 8 let hodně rozšířilo. A v téhle době už se masožrouti nekoukají na vegetariány jako kdyby byli z jiného světa.

Zdroj

A jak jsem se tedy vlastně stala vegetariánem? Bylo to takřka ze dne na den. Určitě si pamatujete dobu, kdy vám bylo 14. Podle mě hodně složité období ve všech směrech. Začínáte se měnit jak fyzicky, tak psychicky, začínáte dospívat a všechno řešit. V té době jsem hodně začala řešit, co jím. Viděla jsem jak všechny mé hubené kamarádky rychlostí blesku tloustnou. A já si řekla, že nikdy nechci být jako ony. Začala jsem tedy hodně řešit, jídlo. Bože to je samá ptačí chřipka a kuřata napuštěna pesticidy, samé salmonely atd. Přečetla jsem si pár článků a došla jsem k závěru, že chci být vegetariánem. Nijak zarytě jsem nad tím nepřemýšlela, prostě jsem se rozhodla. Řekla jsem si, že teď si dám poslední hamburger a tím končím. Ano tohle si přesně pamatuji. Páč ten poslední hamburger byl v Londýnském Mekáči. A tím to všechno začalo. Byla jsem mladá a vyloženě jsem tu stravu neřešila jako teď. Ve školní jídelně jsem hold snědla všechno až na maso. Bylo vepřo knedlo zelo, no tak jsem si dala knedlo a zelo a bylo to. Nepřemýšlela jsem nad tím, že mi budou chybět nějaké vitamíny. To jsem začala řešit až o dva roky později. Čím déle jsem byla vegetariánem tím více jsem začala řešit maso a samotné zvířata. Najednou jako další důvod nastal i ohled na zvířata. Prostě ta kráva mohla žít a museli ji zabít jen proto, aby ty sis dal ten hnusnej hamburger bez kterýho můžeš žít. Jsem proti týrání a zabíjení zvířat a děsí mě představa, že bych snědla něco, co mohlo být živé a umřelo jen kvůli mému rozmaru a chuti. Na tohle jsem vždy dostala jednoznačnou odpověd. "Ta kráva je tu proto, aby byla jednou zabita na jídlo. Člověk maso k životu potřebuje a nemůže bez něho žít". Omyl! Člověk je všežravec a bez masa se opravdu obejde. A kdyby se přemýšlelo nad tím, že ta kráva žije jen proto aby ji někdo snědl a že ty stromy rostou jen proto, že z nich budou letáky zahlcující poštovní schránky, tak najednou celej život ztratí smysl. Další věc, co mi neskutečně vadí je testování na zvířatech. Nebohý králíčci trpí a umírají jen proto, že testují rtěnku, která jednou bude superdrahá. A proč ten nádherný mýval musel zemřít? Musí mít ta movitá ženská jeho kožešinu omotanou kolem toho tlustýho krku? Každý má právo na život a nikdo nemá to právo komukoliv ho brát. Ale to už začínám trošku řešit něco jiného, takže zpátky k tématu.

V tu dobu, kdy jsem přestala jíst maso si pamatuji  že jsem se začala najednou cítit strašně dobře. Měla jsem více energie a lepší náladu. Zlepšila se mi pleť, vlasy a nehty mi začaly růst rychleji, vypadaly zdravě a byly pevné. Přestala jsem trpět na ty trapné rýmy milionkrát do roka, celkově na nemoci. Za tu dobu, co jsem vegetariánem jsem prodělala jen jednu chřipku, pár rým a občasné bolení v krku. Ale né nic hrozného jako to bývalo předtím. Zlepšila se mi imunita a mé tělo se stalo odolnějším. Vážně si pamatuji kolik jsem měla energie.

Asi bych také měla zmínit, že za celou dobu jsem vážně nedostala chuť na maso. Ani v těch prvních měsících. Že bych šla třeba do krámu, uviděla párek a dostala na něj hroznou chuť. Vůbec, právě naopak. Maso se pro mě stalo tabu, jako by neexistovalo. Spíše mi začalo smrdět a smrdí mi do dneška. Určitě se mi hodně změnily chutě. Začala jsem jíst potraviny, které jsem nikdy nejedla. Najednou jsem některé jídla, které jsem dříve nesnášela začala milovat. Například fazole nebo plesnivé sýry. S přechodem na vegetariánskou stravu jsem se naučila vařit. Naši mi totiž odmítali vařit bezmasá jídla. Nedalo se tedy nic dělat a musela jsem se podle kuchařek a internetu naučit vařit. Šlo mi to a hodně mě to chytlo. Postupem času se naučíte všechno precizně. Přesně se naučíte jaké koření na co použít. Pamatuji si svůj první špenát. Si řeknete špenát na tom se nedá nic zkazit, ehm dá byl fakt hnusnej. No a dnes? Umím tak dobrej špenát, že chutná i kamarádce, která špenát nesnáší. Do dneška je vaření mou vášní. Experimentování a vymýšlení nových receptů. Hlavně bylinky a koření, bez toho si to nedokáži představit.

Než jsem nastoupila na střední školu neznala jsem žádného vegetariána. Na škole jsem jich pár poznala, ale nikdy jsem neměla zájem s nimy o vegetariánství diskutovat. Dokážete si samy představit ty různorodé lidi na umělecké škole. Nikdo s nikým si tam nerozuměl. Co se nezměnilo byl rozhodně názor na to, proč nejím maso. Samé divné pohledy, otázky a rejpání lidí. A proč a jestli jsem normální a bla bla. Už mi to nepřišlo tak strašné, prostě jsem na to nebrala zřetel a ignorovala je. Začalo se to zlepšovat až po 18. Buď to to lidem bylo jedno a neřešili to a nebo se normálně zeptali, co mě k tomu vedlo a tak. Dnes, když už někomu řeknu, že jsem vegetarián, je to naprosto v pohodě. Sem tam ještě potkám lidi, kteří se zeptají, co mě k tomu vedlo a jak se žije bez masa. Přijde mi prostě, že už to lidi berou normálně (jako samozřejmost) V obchodech už jsou mraky bezmasých jídel, vegetariánské restaurace se stávají čím dál oblíbenější a více lidí se stává vegetariány. Dnes už to samozřejmě vidím všechno jinak než tenkrát na té základní škole. Je mi jasné, že maso nelze jen tak přestat jíst a neřešit jaké vitamíny vám začnou postupem času chybět, Spousty vitamínu jsem se naučila využít z potravin. A ty které né, tak vitaminové kapsle to jistí. Třeba jódové tablety a zinek budu nejspíše polykat až do konce života. Takže bez masa se dá žít, ale musíte mít vyváženou, pestrou stravu bohatou na vitamíny, aby tělu nic nechybělo. Na tohle jsem musela přijít sama postupem času, kdy jsem pozorovala změny a pročítala více článků o vegetariánství. Najednou vám to postupem času, když se poohlédnete do minulosti začne zapadat a dávat smysl.

Zdroj

Potravin bez masa je nepřeberné množství a dají se kombinovat na tisíce způsobů. Maso mi opravdu nechybí a nedokáži si představit, že bych teď šla do restaurace a poručila bych si kuřecí řízek a snědla ho. Ono je hlavně všechno o zvyku. A věřte, že na všechno se dá zvyknout. A jestli někdy začnu jíst maso? To sama opravdu nevím. Nemám to v plánu, ale třeba se jednoho dne probudím a zase ho začnu jíst a nebo budu až dokonce života vegetariánem. To je ve hvězdách :) Tak jestli jste zvládli článek dočíst až dokonce tak si jistě někteří masožravci řeknou, že jsem fakt blázen, ale pro mě už je vegetariánství životní styl, se kterým jsem spokojena. 

Jaký máte názor na vegetariánství? Najdou se tu nějací vegetariáni nebo alespoň někdo, kdo to zkusil?