sobota, srpna 30, 2014

Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo vyhrál

Přeji hezký večer. Dnes to bude vyloženě kecací, pocitový článek. Od té doby, co jsem si přestala psát deník, mi docela chybí to občasné vypsání se.



Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něho zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích a my už pak nikdy nejsme stejní.  Něco na tom pravdy rozhodně je. Vzpomínky nám zůstanou a nikdo nám je nedokáže vzít. I když se říká, že ztratit nejlepšího kamaráda je jako ztratit kus sebe. Nikde už, ale není napsáno, že to není třeba dobře. Třeba jsme právě ztratili kus sebe, který nám bránil jít dál. Kus sebe na který jsme nebyli zase až tak pyšni. Třeba to bylo jen takové pomyslné břímě, které jsme táhly na svém hrbu. Každopádně věřím, že vše se děje proto, že se to dít má. Věřím na osud, takže i v tomto případě bych to nazvala osudem. Nejhorší však je zmýlit se v někom na tolik, že si až samy řeknete, že to vlastně ani není snad možné. Měli jsme na očích snad růžové brýle nebo úplně zatemněnou mysl? Nebo jsme jen toho člověka viděla takového, jakého jsme ho chtěli vidět. Celou dobu jsme si namlouvali, jaký ten člověk je, i když skutečnost je zcela odlišná. Ale přátelé máme proto abychom se mohli těšit z jejich společnosti, aby nás mohli rozveselovat, když nám je smutno, pomáhat nám, když už si nevíme rady a né proto aby nás dělaly nešťastné. Takových přátel je zapotřebí se zbavit a obklopit se jen těmi dobrými.



Když ze svého života vytrhnete někoho, kdo pro vás hodně znamenal, jste to vy, kdo vyhrál. Přátelství není žádná soutěž, aby byl poražený a vítěz. I když se to někdy může tak jevit nebo se někdo tak může cítit. Já se tedy rozhodně necítím jako vítěz. Mé pocity jsou velmi smíšené. Na jednu stranu mě to hrozně mrzí a na druhou jsem i v malé míře docela ráda. Když už vidíte, že to nemá budoucnost, zjistíte, že už nemá cenu ani bojovat a dál se o něco snažit. Snažila jsem se dost a nakonec jsem došla k závěru, že už je vlastně konec. Páč už to jinak opravdu nešlo. Bohužel jsem se přesvědčila o tom, že už si zdaleka ani nejsme tak podobné jako jsme byly dříve,že už ten člověk není schopen se obětovat nebo se pro mě něčeho vzdát. Je smutné ztratit nejlepšího přítele kvůli věci, kterou vám řekl, že v životě neudělá. Najednou jsme každá jinde, každá na jedné straně barikády. Naše názory i životy se rozešly a momentálně je za žádnou cenu nelze zase spojit dohromady.Zažily jsme spolu opravdu nádherné dny, na které nikdy nezapomenu ba naopak na ně budu velmi ráda vzpomínat.  Měla jsem tě ráda jako nikdy nikoho v životě. Nikdy jsem o tebe nechtěla přijít. Prožily jsme úžasné dny plné smíchu, radost, ale i ty né příliš dobré.Vše jsme spolu, ale zvládly. Tři roky je dlouhá doba. Bohužel, když Vás okolnosti donutí nezbude vám nic jiného než se toho člověka vzdát. Třeba se jednou budeme ještě někdy bavit, třeba to bude jako dřív a nebo možná ještě lepší. Ale jedno vím, rozhodně to nebude teď.

Lidé odcházejí a přicházejí. Je jen na nás koho si do svého života pustíme. Přátelé si totiž na rozdíl od rodiny můžeme vybrat. Přátelé k životu potřebujeme o tom bez debat. Nikde není však napsáno jak zvolit ty správné. Někomu věříš a přitom ti lže . Někomu nevěříš a přitom ti nikdy nelhal. I takové případy se bohužel stávají. Ty pravé prověří pouze čas. Přeji tedy Všem, aby našly ty pravé přátelé a když to zjistí, aby se jich za žádnou cenu nevzdávali. Pravé přátelství je jedna z nejdůležitějších věcí v životě.
A nakonec poslední citát. Ne každý je Ti přítelem, kdo na oko se Ti staví, kdo v neštěstí Tě neopustí, to je přítel pravý....Proto při volbě přátel svých vždy opatrný buď a nikdy podle zevnějšku, jen podle srdce suď..




8 komentářů:

  1. Moc pěkný článek. Já se před rokem rozešla s nejlepší kamarádkou, strávily jsme spolu 10 let. Ale v poslední době jsme si neměly moc co říct. Ani jsme se nějak nepohádaly. Prostě nám skončila vysoká, ona si našla vlastní bydlení, odstěhovaly jsme se od sebe a od té doby jsme se prakticky neviděly. Zjevně ani jedna nemáme potřebu tu druhou kontaktovat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Zase, když to skončí takhle samovolně, tak je to docela dobré, než, když to končí hádkou a křikem. Na druhou stranu je smutné, že po tolika letech nemáte potřebu se nějak kontaktovat. Ale lidi se mění a nic není jako dřív.

      Vymazat
  2. Moc hezký článek. Podle mě je důležité nestýkat se pravidelně s lidmi, kteří ve vás vyvolávají nepříjemné pocity. Buď se potřebují jen vypovídat, ulevit si a vás skoro nepustí ke slovu, vy odcházíte vyčerpaní a oni v pohodě. Nebo se v jejich přítomnosti cítíte nějak ohroženi a máte strach jim oponovat. A nebo si na vás léčí svoje komplexy a při každém setkání jen čekají na to, až se s nimi podělíte o nějaký, byť sebemenší problém, aby se ujistili, že jejich problémy nejsou tak velké. Takových přátel/kamarádů je potřeba se radikálně zbavit a scházet se jen s těmi, se kterými je sranda, pohoda, máte společný humor, jste podobně naladěni, funguje tam tolerance a na každé setkání s nimi se těšíte a vždycky odcházíte s výbornou náladou (všichni, nejen vy).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. To máš pravdu, že takových lidí je nejlepší se nejrychleji zbavit. Takovým lidem říkám vysavači energie. Jsou to některé typy lidí, který se těší z vašeho neštěstí a ve finále jsou rádi, že vy máte větší starosti a problémy než oni. S tím naprosto souhlasím. Jen už jim nedochází, že jejich život je o trochu zoufalejší než ten náš. My si alespoň řešíme své záležitosti a neradujeme se z problémů jiných.

      Vymazat
  3. PROBOHA to je přesně to,co jsem nevěděla,jak nazvat. Přesně jsi to vystihla. Já nevěděla,jak to pojmenovat a nějakým způsobem si zdůvodnit,co se mi děje a tento článek mi úplně vytrhl trn z paty. To je ono...Vycuclá,bez energie,hlavně,že lidi kolem mě (ne všichni) jsou v pohodě. Jsem,jak vrba a už mě to nebaví....Děkuju Sabi. Moc mi to pomohlo.Zrovna jsem k sobě přidala pár mouder,tak to zkloubím dohromady a vydedukuju jedinou věc...Pryč od nic !!! D Ě K U J U..!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nemáš vůbec zač, to spíše já děkuju :) Bejt vrbou se dá snést jen chvíli, pak už ti to leze krkem. To znám. Tady jde fakt vážně nazout jen tretry a vzít nohy na ramena.

      Vymazat

Děkuji za každý Váš komentář :)
Nebojte se říct, cokoli. Přijímám chválu, ale i kritiku.